Lidé od Temelína

STÁHNĚTE SI

Tištěný výtisk

Antonín Pelíšek

* 1. 3. 1952 České Budějovice, novinář a publicista

Vystřídal různé profese – po střední škole nákupčí, technik, slévárenský dělník. Krátce také hrobník, soustružník. Od roku 1990 pracuje jako novinář v různých médiích například Nový život, Rádio 21, Prostor, Lidová demokracie, Česká televize, ČTA, Sedmička, týdeník 5plus2, Mladá fronta Dnes. Články publikoval i v dalších periodikách také v zahraničí.

Vyšly mu knihy beletrie a literatury faktu Rybí oko, Člověk z pavilónu N, Znamení touha, Josef Lux, Povodeň jižní Čechy 2002, Lidé od Temelína (vydaná také v Rakousku), A po nás planina. Naposledy kniha pro děti Kuře s modrýma očima, kterou ilustrovaly děti ze stacionáře Arpida. Zastoupení má v několika sbírkách prózy vydaných v Čechách a v Rakousku. Spolupracuje s Českým rozhlasem jako autor povídek a scénářů.

Předmluva ke 2. vydání

Když jsem před 25 lety shromažďoval materiály pro publikaci Lidé od Temelína, připadal jsem si jako tulák zašlými časy. O svých peripetiích mi vykládali lidé, jež prožili odsun ze svých domů a vesnic ležících v ochranné zóně Jaderné elektrárny Temelín. Neměli na toto období příjemné vzpomínky. Stát s nimi zacházel tvrdě a nesmlouvavě jako s překážkou pokroku. Jejich příběhy jsem si tehdy nahrával na diktafon a věřil, že byly jen posledním zábleskem bývalé totality, kdy život jedince neměl v rámci společenství valnou hodnotu. Je pravda, že stavba elektrárny i demolice staveb pokračovaly jaksi setrvačně dál, ale příslibem do budoucnosti byla slova politiků okamžitě po nastolení demokracie. Slibovali, že takové zneužívání moci už nikdy nenastane. Vzpomínám jako novinář na jejich slova o konci devastace krajiny nevhodnými stavbami, o zákazu ničení zemědělské půdy a vodních toků chemikáliemi, o konci drancování lesů a rabování nerostného bohatství. Rád jsem tomu, ostatně jako spousta jiných, uvěřil. Uběhlo čtvrt století a já mám často pocit, že svět se otočil nazpět. Opět máme konflikty mezi ochránci krajiny, drobnými vlastníky půdy a zkorumpovanými politiky a státními úředníky, kteří deformují statut veřejného zájmu a preferují sílu peněz padajících do kapes několika soukromníků. Jsem přesvědčen, že kdyby se odsun od Temelína opakoval dnes znovu, dopadli by obyvatelé malebných vesnic stejně. Bohužel, většina z nich, kteří v knížce vystupují, se už dívá na jadernou elektrárnu odjinud. Z dimenze, kde působí docela jiná energie.

Antonín Pelíšek, březen 2021